Závěrečné vyhodnocení projektu KŮROVCOVÉ INFO za rok 2019
S příchodem podzimu bylo ukončeno sledování rojení lýkožrouta smrkového, l. severského a l. lesklého ve čtvrtém roce trvání projektu KŮROVCOVÉ INFO. Opět přinesl cenné informace o průběhu rojení těchto škůdců.
více
S příchodem podzimu bylo ukončeno sledování rojení lýkožrouta smrkového, l. severského a l. lesklého ve čtvrtém roce trvání projektu KŮROVCOVÉ INFO. Opět přinesl cenné informace o průběhu rojení těchto škůdců. Mírně klesl počet respondentů a počet odchytových míst. Na 16 odchytových místech byly sledovány souběžně i teploty. Jejich vyhodnocení ve vztahu k průběhu rojení bude zveřejněno později. Tvůrci projektu nyní stojí před novými otázkami, jak pokračovat dál. I v současné kůrovcové kalamitě má sledování průběhu rojení svůj smysl. Nelze od něj však očekávat přesné predikce průběhu rojení a intenzity napadení.
Základní údaje
V roce 2019 se do projektu zapojilo 168 respondentů. Respondenti celkem obhospodařovali 366 odchytových míst (u l. smrkového to bylo 307 míst, u l. severského 48 míst a u l. lesklého 11 míst). Celkem bylo v rámci sledování rojení odchyceno 2 358 570 l. smrkových, 181 002 l. severských a 173 320 l. lesklých. Podchyceno bylo 70 okresů, odchyty se neuskutečnily pouze v okresech Břeclav, Frýdek-Místek, Jihlava, Karviná, Ostrava, Tábor a Vyškov. Oficiálně byly odchyty zahájeny na přelomu března a dubna a ukončeny koncem září.
Vlastní průběh rojení – celostátní hodnocení
V roce 2019 byl ojediněle zaznamenán let lýkožrouta smrkového v nejnižších polohách již v posledním březnovém týdnu (zjištění ještě mimo vlastní sledování v rámci projektu KŮROVCOVÉ INFO), avšak vlastní začátek rojení proběhl v druhém dubnovém týdnu (zhruba kolem 10. dubna), a to opět především v nižších nadmořských výškách (cca do 600 m). V 17. týdnu (tedy koncem dubna) pak započalo rojení i ve vyšších nadmořských výškách.
Následovalo však značné ochlazení, které rojení téměř zastavilo, a to bez ohledu na nadmořskou výšku. K opětovnému intenzivnímu rojení došlo ve 21. týdnu, tj. po 20. květnu. Ke kulminaci prvního rojení pak došlo ve 22.–24. týdnu, tj. na přelomu května a června. V následujícím týdnu se již projevilo zřejmě slabší sesterské rojení z generace založené počátkem dubna (nízké teploty v květnu nezastavily vývoj larev pod kůrou). Ve 27. týdnu, tedy počátkem července, se objevilo zřejmě již druhé rojení, avšak po ochlazení v následujícím týdnu (a zřejmě i v důsledku deštivého počasí) došlo k mírnému poklesu intenzity rojení. Velmi intenzivně pak pokračovalo v 30. a 31. týdnu, kdy mohlo jít částečně i o sesterské přerojování. K slabému třetímu rojení (a možná i k částečnému sesterskému přerojování) došlo kolem 36. týdne. Tento průběh byl obdobný ve všech regionech.
Maximální průměrný odchyt na odchytové místo byl dosažen v 16. týdnu v nadmořské výšce 500–599 m, a to cca 7 tis. jedinců, avšak i v ostatních týdnech v různých nadmořských výškách se pohyboval nejčastěji kolem 2 tis. jedinců a pod 1 tis. jedinců klesal pouze výjimečně, a to především v období ochlazení v první polovině května. Nižší průměrné odchyty byly zaznamenány také v nejvyšších nadmořských výškách. Od 21. týdne sice docházelo postupně k mírnému poklesu, ale ten není nijak dramatický, což je do jisté míry překvapivé. Ke zvýšení odchytů došlo na začátku druhého rojení ve 27. týdnu a následné ochlazení a deštivé počasí zapříčinilo mírný pokles. Ke zvýšení průměrných odchytů došlo v 30.–32. týdnu, a to překvapivě ve vyšších polohách. V následujících týdnech byly průměrné odchyty již slabší.
Více méně obdobně probíhalo i rojení dalších dvou sledovaných kůrovců – lýkožrouta severského a l. lesklého. První rojení bylo soustředěno zpravidla do 17. a 18. týdne, k přerojování docházelo nejčastěji ve 22. týdnu (21.–23. týden). Druhé rojení s různou intenzitou bylo zaznamenáno obvykle ve 27. týdnu a se zvýšenou intenzitou probíhalo až do 31.–32. týdne. Průměrná výše odchytů regionálně značně kolísala, zejména u lýkožrouta severského.
Ve Středočeském kraji bylo v průběhu rojivého roku zachyceno na světelné lapače v termínu 20.–24. 4. cca 120 jedinců chroustů, přičemž samci byli k samicím v poměru cca 5 : 1.
Průběh rojení lýkožrouta smrkového v ČR dle nadmořských výšek
Regionální hodnocení průběhu rojení l. smrkového
Na území hlavního města Prahy započalo sledování v 16. týdnu. Jarní rojení kulminovalo ve 21. týdnu a druhé rojení proběhlo ve 27. týdnu. Dále byly výše odchytů již minimální. V jarním rojení dosáhla výše odchytů 3 tis. jedinců, v druhém rojení se pohybovala dle nadmořské výšky v rozmezí 3–8 tis. jedinců.
V Jihočeském kraji započalo sledování ve 14. týdnu. Jarní rojení v nižších polohách kulminovalo v 17.–19. týdnu, ve vyšších polohách pak ve 23. týdnu. V nižších polohách započalo druhé rojení ve 22.–25. týdnu, v některých případech mohlo jít i o intenzivní sesterské přerojování. Ve vyšších polohách došlo k prvnímu rojení teprve ve 22.–23. týdnu, ve 27. došlo k jeho dokončení, příp. k zahájení sesterského rojení. Druhé rojení ve vyšších polohách bylo dokončeno ve 30. a 31. týdnu a ještě ve 36. týdnu došlo zřejmě k intenzivnímu sesterskému přerojování. Průměrná výše odchytů se v období intenzivního letu pohybuje nad 1 tis. jedinců a dosahuje až 6 tis. V období ochlazení je pak řádově ve stovkách jedinců.
V Jihomoravském kraji byly odchyty zahájeny v 16. týdnu. Již v 17 týdnu se objevila první kulminace, která pokračovala po předchozím ochlazení ve 22. týdnu. Ve 27. týdnu započalo druhé rojení, které bylo přerušeno chladnějším počasím a pokračovalo ve 30. a 31. týdnu. Poté již byly odchyty minimální. V některých nadmořských výškách nebylo sledování kontinuální, takže nelze dobře interpretovat. Ve většině případů se průměrná výše odchytů pohybovala mezi 2–4 tis. jedinců, ale často ji přesáhla a dosáhla až výše 10 tis. jedinců.
V Karlovarském kraji bylo sledování zahájeno v 16 týdnu. V 18 týdnu došlo k první kulminaci jarního rojení, které bylo dokončeno ve 23. týdnu. Již ve 27. týdnu však proběhlo ve všech nadmořských výškách druhé rojení s různou intenzitou dle nadmořských výšek. Toto rojení bylo ochlazením přerušeno a bylo dokončeno kolem 31. týdne, kdy mohlo být již provázeno částečně i sesterským přerojováním samic, které se prvně rojily již ve 27. týdnu. Silnější sesterské přerojování ve vyšších polohách proběhlo v 35. a 36. týdnu, kdy v nižších polohách proběhlo již třetí rojení. Průměrná výše odchytů byla nižší než ve většině jiných krajů, pohybovala se v období maximální intenzity rojení mezi 1–2 tis. jedinců, pouze ojediněle výše. Ke konci sledovaného období (35. a 36. týden) se odchyty pohybovaly opět ve výši nad 500 jedinců, přičemž překvapivě byly průměrné odchyty větší ve vyšších nadmořských výškách.
Také v Královéhradeckém kraji bylo sledování zahájeno v 15. týdnu. V 18. týdnu došlo k první kulminaci jarního rojení a po ochlazení bylo dokončeno ve 22. týdnu bez ohledu na nadmořskou výšku. Začátek druhého rojení byl zaznamenán v 30. týdnu. Třetí rojení na sledovaných plochách nebylo zaznamenáno. V nižších nadmořských výškách se průměrné odchyty pohybovaly kolem 1,5 tis. jedinců, maximálně 5 tis. jedinců, ve vyšších nadmořských výškách to byly pouze stovky jedinců. Od 32. týdne byly odchyty minimální.
V Libereckém kraji probíhalo hodnocení průběhu rojení od 15. týdne. V 17. týdnu a částečně i v 18. týdnu bylo zaznamenáno první rojení, které po ochlazení pokračovalo ve 22.–23. týdnu. Ve 25.–28. týdnu probíhalo nevyrovnané rojení, kde se mohlo projevovat jednak sesterské přerojování, jednak i nevýrazný začátek druhého rojení. Rozkolísané odchyty pokračovaly se snižující se intenzitou až do 32., resp. 34. týdne. Pouze výjimečně průměrné odchyty překročily 1 tis. jedinců s maximem ve 22. týdnu s 9 tis. jedinci.
V Moravskoslezském kraji probíhalo sledování průběhu rojení od 16. týdne. V nižších polohách proběhlo první rojení v 18. týdnu, po ochlazení pokračovalo ve 21.–23. týdnu, a to i ve vyšších polohách. Ve 25. týdnu proběhlo pravděpodobně již druhé rojení v nejnižších polohách, kde první rojení proběhlo již v 18. týdnu. Ve 26.–28. týdnu pak probíhalo rojení kontinuálně, projevovaly se dozvuky prvního rojení ve vyšších polohách, sesterského přerojování a dokončování druhého rojení. V 30.–33. týdnu ve vyšších polohách probíhalo dokončování druhého rojení a částečně i sesterského přerojování. Třetí rojení na sledovaných plochách nebylo zaznamenáno. Nejčastěji se průměrná výše odchytů pohybovala v rozpětí 1–3 tis. jedinců, výjimečně dosáhla až hodnoty 6 tis. jedinců. Ke konci letové aktivity byly odchyty minimální.
Sledování v Olomouckém kraji bylo zahájeno v 16. týdnu. V 19. týdnu kulminovalo první rojení v nadmořské výšce 700–799 m, ve vyšších nadmořských výškách pak ve 22. a hlavně 23. týdnu. V ostatních nadmořských výškách bylo první rojení relativně málo výrazné. V nižších nadmořských výškách proběhlo druhé rojení ve 27. týdnu, ve vyšších polohách pak kolem 31. týdne (zde se projevila diskontinuita odběrů, takže nelze přesněji specifikovat). Třetí rojení nebylo zaznamenáno. Průměrná výše odchytů se pohybovala nejčastěji kolem 2 tis., přičemž v nadmořské výšce 400–499 m ve 27. týdnu dosáhla rekordních 18 tis. jedinců (s výjimkou Kraje Vysočina).
Sledování v Pardubickém kraji probíhalo od 15. týdne, kdy byly zaznamenány již vysoké odchyty, které pokračovaly až do 18. týdne. Po mírném poklesu pokračovaly ve zvýšené míře mezi 21.–25. týdnem a se sníženou intenzitou i dále. Ve 29.–31. týdnu mohlo jít již o počátky slabého třetího rojení. Bohužel odchyty nebyly vždy kontinuální, což ovlivňuje vypovídací schopnost hodnocení. Průměrná výše odchytů se pohybovala v rozpětí mezi 1–2 tis. jedinců, v průběhu ochlazení v 19. a 20. týdnu pouze ve stovkách jedinců, později dokonce pouze v desítkách.
V Plzeňském kraji sledování započalo v 15. týdnu, s kulminací jarního rojení v 17. týdnu (částečně i v 18. týdnu), a to i ve vyšších polohách. Rojení pak pokračovalo ve 23.–24. týdnu, v nižších i vyšších polohách. V nižších polohách šlo ve 26. týdnu již o druhé rojení, ve vyšších polohách byl počátek druhého rojení posunut zřejmě o 2–3 týdny, což však kvůli diskontinuitě odběrů nelze přesně specifikovat. Většinou průměrné odchyty nepřekročily 2 tis. jedinců, ale ojediněle, zejména ve vyšších polohách dosáhly i 6 tis. jedinců.
Ve Středočeském kraji probíhalo sledování od 15. týdne, kdy byly zaznamenány již relativně vysoké odchyty. První rojení pak kulminovalo v 17.–18. týdnu, s druhou vlnou ve 22.–23. týdnu (sesterské přerojování a dokončení prvního rojení). V nižších polohách pak proběhlo druhé rojení ve 27. týdnu, ve vyšších ještě bylo zaznamenáno s odstupem cca 3 týdnů (diskontinuita odběrů). Po 36. týdnu bylo zaznamenáno třetí rojení, které skončilo v 38. týdnu. Teprve od 21. týdne průměrná výše odchytů v nižších polohách překračovala 1 tis. jedinců, avšak pouze ojediněle překračovala 2 tis. jedinců. Relativně vysoké odchyty byly zaznamenány ke konci sledování, a to ve 37. a 38. týdnu ve výši zhruba 1 tis. jedinců.
V Ústeckém kraji probíhalo sledování od 16. týdne, přičemž první rojení proběhlo v nižších a středních polohách v 17. týdnu a po poklesu počátkem května pak mezi 22.–28. týdnem ve stejných polohách probíhalo rojení značně rozkolísaně, bez význačného vrcholu. Částečně mohlo jít ještě o dokončování prvního rojení, ale především šlo již o druhé rojení. Ve vyšších polohách nebylo sledování kontinuální, takže je těžko vyhodnotitelné. Tam došlo ke druhému rojení kolem 30. týdne. V nižších polohách bylo v tomto období zaznamenáno sesterské přerojování a možná již zde byl i počátek třetího rojení, které však záhy ustalo a dále nepokračovalo. Výše odchytů v 17. a 18. týdnu a následně ve 22.–28. týdnu se až na výjimky pohybovaly nad 2 tis. jedinců a dosáhly až 5 tis. jedinců. Ve zbývajícím období to byly zpravidla pouze stovky jedinců.
V Kraji Vysočina sledování probíhalo od 15. týdne, kdy byly již zaznamenány vysoké odchyty, které pokračovaly až do 17. týdne - jarní rojení, které společně se sesterským přerojováním pokračovalo ještě ve 22.–24. týdnu. Druhé rojení, relativně slabé, bylo zaznamenáno ve 25.–28. týdnu. Třetí rojení nebylo výrazně zaznamenáno. Sledování probíhalo ve středních polohách, kde v nadmořské výšce 500–599 m byly zaznamenány neuvěřitelně vysoké odchyty v rozpětí 30–100 tis. jedinců, v ostatních nadmořských výškách to byly pouze tisíce.
Ve Zlínském kraji proběhlo sledování od 15. týdne. Průběh rojení neměl výrazné vrcholy, zvýšené odchyty byly zaznamenány v 18. a 19. týdnu, dále pak ve 20.–23. týdnu a v 25. týdnu. I kvůli diskontinuitě odběrů nelze část rojení vyhodnotit. Průměrná výše odchytů dosahovala nejčastěji 2 tis. jedinců, s maximem v 25. týdnu v nadmořské výšce 600–699 m s další rekordní hodnotou 20 tis. jedinců (s výjimkou Kraje Vysočina).
Průměrné odchyty lýkožrouta smrkového v ČR dle nadmořských výšek v rámci jednotlivých týdnů
Rok 2019: pouze dvě dokončené generace, zato vysoké odchyty
V nižších polohách započalo jarní rojení l. smrkového v roce 2019 stejně jako v předchozím roce počátkem dubna, avšak bylo intenzivnější. Bylo ale přerušeno téměř třítýdenní chladnou a deštivou periodou, která výrazně omezila letovou aktivitu lýkožrouta, avšak vývoj larev, které se již pod kůrou nacházely, nebyl zastaven, ale pouze mírně zpomalen. Druhé rojení započalo většinou počátkem července, tak jak tomu bylo i dříve. Ochlazení a deštivé počasí koncem první červencové dekády opět zpomalily průběh rojení. Třetí rojení, ve srovnání s předchozími lety relativně slabé, proběhlo kolem 36. týdne. Neopakoval se tak rok 2018, kdy byla dokončena i třetí generace a zcela výjimečně byla zakládána i čtvrtá generace, příp. brouci třetí generaci nalétali na stromy za účelem zralostního žíru nebo za účelem zazimování.
V mnoha regionech se výrazně zvýšily průměrné odchyty v rámci odchytového místa, které již letos dosahovaly výjimečně i nepředstavitelných desítek tisíc jedinců (maximum 100 tisíc!).
Je nutné si uvědomit, že odchyty ve feromonových lapačích jsou závislé na mnoha faktorech odchytového místa a je třeba takto k výsledkům i přistupovat, jde spíše o trendy než absolutní hodnocení výše odchytů. I přes velké množství odchytových míst výše odchytů ve feromonových lapačích neodpovídá zcela realitě. Mnoho lýkožroutů v současné kalamitě nalétává přímo na stromy a feromonové lapače „ignoruje". Přesto výsledky dávají obecnou informaci o letové aktivitě lýkožrouta smrkového.
Tým KŮROVCOVÉHO INFA
Příští rok pokračujeme! Napište nám, co chcete vylepšit...
Napište nám, jak by se mělo Kůrovcové info pro příští rok vylepšit!
více
I v souvislosti s plošným rozvojem kůrovcové kalamity rádi požádali o zpětnou vazbu k projektu Kůrovcové info. Bude rádi za případné návrhy vylepšení rozhraní pro práci respondentů, ale také za návrhy, jak by mělo Kůrovcové info lépe odrážet vývoj kalamity, jak by mohlo být i nadále užitečné pro lesnický provoz a jaké další informace by například mohlo obsahovat. Pište na kontakt@kurovcoveinfo.cz.
Tým KŮROVCOVÉHO INFA
Ukončení sezóny 2019 a poděkování
Náročná sezóna sledování aktivity kůrovců 2019 na našem portálu končí. Děkujeme za vaše zapojení!
více
Vážení respondenti KŮROVCOVÉHO INFA, náročná sezóna sledování aktivity kůrovců 2019 na našem portálu končí.
Dovolte nám, abychom vám poděkovali za Vaše zapojení do projektu, za Vaši práci a čas, vážíme si toho. Celkem vás letos bylo 179, sledovali jste téměř 388 odchytových míst.
Budeme rádi, když se co nejvíce z Vás zapojí i příští rok. Pokud víte o někom z kolegů, koho by mohlo zapojení do projektu zajímat a mohl by rozšířit řady respondentů, předejte mu odkaz na náš portál.
Děkujeme, klidný podzim!
Tým KŮROVCOVÉHO INFA
Jarní rojení začíná: záludnosti při vyhledávání kůrovci napadených stromů
Výše kalamitního základu pro letošní rok a reálná použitelnost odchytových zařízení bude více než kdy v minulosti klást důraz na včasné vyhledávání napadených stromů. Stejně jako u odchytových zařízení i zde existují oba póly názorů. Zatímco někteří se domnívají, že se nedá najít včas téměř nic, na druhé straně je názor, že včas se musí najít vše a pouhá existence výletových otvorů je důkazem, že vlastník lesa neplní řádně své povinnosti.
více
Poznávací znaky napadení
Rezavění a opadávání jehličí
Tento znak se projevuje po přerušení vodivých pletiv lýka při rozvoji požerků. V kombinaci se slunečním svitem začíná jehličí rezavět a následně rychle v napadené části opadávat. Tyto projevy jsou patrné na dohlednou vzdálenost, a lze tak objevit i stromy napadené mimo původní místa výskytu kůrovců. V rozsáhlých komplexech lesa je to často jedna z mála možností, jak kůrovce skutečně nalézt. Problémem je v tomto případě fakt, že průběh rezavění jehličí není přímo úměrný rychlosti vývoje kůrovců, ale je závislý na počasí. Deštivé a chladnější počasí tento projev přibrzdí, zatímco kůrovci po úspěšném náletu pokračují ve vývoji. K rezavění (nikoli žloutnutí) a opadu jehličí pak dochází až při opětovném slunečném počasí, ale v té době již kůrovci často pokročí ve vývoji natolik, že na zpracování zbývá minimum času. Opačným extrémem, pozorovaným běžně v loňském roce, je stav, kdy kůrovci v důsledku vysokých teplot natolik zrychlí vývoj, že k jeho dokončení dojde ještě dříve, než jehličí změní barvu, i přesto, že jsou srážky minimální. V loňském roce jsme byli svědky toho, že jehličí opadávalo ještě zelené v případě mechanického impulzu větrem či těžbou a pod napadenými stromy byla znatelná vrstva zeleného jehličí. K opadu při bezvětří docházelo minimálně a až v poslední fázi vývoje kůrovců.
Vyhledávání podle tohoto znaku bylo úspěšné pouze v horských polohách s jednou generací kůrovců a je dobře uplatnitelné i pro poslední generaci lýkožrouta smrkového, která zimuje pod kůrou. V zimním období ale chladno a slabá síla slunečního svitu proces rezavění přerušují a je potřeba počítat s tím, že se obnoví až v předjaří, kdy jehličí za slunečného počasí opět začne rezavět.
Naopak čekání na rezavění korun v první generaci v roce zvyšuje pravděpodobnost, že k nalezení napadeného stromu dojde v době, kdy na zpracování a asanaci není dostatek času, byť každá asanace aktivního kůrovcového stromu je součástí ochrany lesa, protože snižuje počet nově napadených stromů, i když třeba ve sníženém množství. Přesto podkorunový nálet nic jiného, než čekání na projev tohoto znaku, často neumožňuje.
Nově máme výzkumem definitivně potvrzeno, že u lýkožrouta severského tato strategie není v zimním období efektivní, protože na počátku podzimu se tento kůrovec snaží stromy, na kterých dokončil svůj vývoj, opouštět a zimuje v hrabance. Času na asanaci je u něj tedy málo.
Rezavějící jehličí na napadených stromech.
Opadané jehličí u paty stromu.
Opadávání kůry
Opadávání kůry je zejména v zimním období, kdy se barva jehličí obvykle nemění, významným poznávacím znakem. Ve skutečnosti dochází k narušení kůry nejdříve datlovitými a dalšími hmyzožravými ptáky, kteří se brouky a larvami živí, následně se na opadu kůry podílí i povětrnostní vlivy. Nenačatá kůra má dobrou odolnost, samotné otvory vytvořené kůrovci k jejímu loupání obvykle nestačí. Protože ptáci nezačnou oklovávat všechny stromy najednou, je potřeba takto nalezené stromy průběžně kácet a nutit tak ptáky nalézat další stromy, čímž se proces vyhledávání zrychlí. Kácením těchto stromů se současně snižuje i množství oloupané kůry, a tím i množství brouků pro jarní rojení.
V letošním roce se potýkáme s velkým množstvím napadených stromů. Navíc při posledním náletu na přelomu srpna a září se lýkožrout smrkový začal „chovat podle učebnic ochrany lesa" a napadal často pouze podkorunovou část kmene. Není proto bez předchozích projevů tohoto znaku prakticky dohledatelný. S ohledem na úsporu času lze proto doporučit ve směru šíření ohniska vedle již ptáky nalezených stromů pomocí pokácení vzorníků ověřit, zda sousední stromy nejsou napadeny rovněž a podle toho postupovat dále. Protože každé ohnisko má svoji historii, jsou zkušenosti přenositelné jen v rámci srovnatelných místních podmínek. Je proto potřeba, aby si vlastník lesa, resp. odborný lesní hospodář, tato zjištění průběžně ověřoval a korigoval podle nich další postup. Plošné obkacování každého ohniska nelze doporučit z ekonomických, kapacitních i leso-ochranářských důvodů. Jedním z nich je i fakt, že dle pozorování zejména při rozptylech v oblastech, které se nacházely na počátku gradace, docházelo často spíše ke vzniku řady menších oddělených ohnisek než ke zvětšování původního (zejména při sesterských rojeních při vysokých teplotách, kdy se brouci letěli ukrýt do stínu porostu). Paušální obkacování každého ohniska tak vyprodukuje množství nenapadeného dříví, odčerpá kapacity, zvýší narušení kompaktnosti porostů a více je v další sezóně otevře větru a kůrovci.
Loupající se kůra stromu napadeného lýkožroutem smrkovým.
Ronění pryskyřice
Ronění pryskyřice se projevuje v jarním a letním období v případě, že smrky mají dostatek vody. Tento znak vyžaduje zkušenost, protože k ronění pryskyřice na kmeni dochází i z jiných příčin, zpravidla ve spojitosti s hnilobami nebo jiným fyziologickým poškozením. Pryskyřice ze zalévaných závrtů tvoří velmi jemné kapky podobné rose. Naproti tomu silné souvislé ronění pryskyřice nebo ve velkých kapkách má obvykle jinou příčinu. V době rojení je potřeba tomuto znaku věnovat pozornost zejména v případech, kdy lze s ohledem na kalamitní základ napadení očekávat, ale napadené stromy nelze podle dalších znaků nalézt. K ronění pryskyřice dochází především v podkorunové části kmene, kam lýkožrout smrkový přednostně nalétá. Závrty na tuto vzdálenost nejsou viditelné.
Kapky ronící se pryskyřice u závrtových otvorů.
Drtinky
Drtinky jsou dobrým poznávacím znakem, zejména na počátku úspěšného napadení stromu. Od lýkožroutů mají narezavělou barvu (podobně například dřevokaz produkuje bílé dřevěné drtinky, lýkohub obecný hnědé z lehce zakvašeného lýka). Při hlodání snubních komůrek a tvorbě matečných chodeb brouci téměř nepřetržitě vyhazují drtinky ze závrtových a provzdušňovacích otvorů v kůře (také poznávací znak), takže i po silném dešti jsou velmi rychle znovu viditelné na patách kmenů, na okolní vegetaci nebo za šupinami na kmeni. V pozdějším období po sesterském přerojení nebo úhynu dospělých brouků se drtinky postupně ztrácejí a hledání je komplikovanější.
Pokud člověk nemá vadu očí – nekorigovanou krátkozrakost nebo barvoslepost, může se po krátkém zaškolení zapojit do vyhledávání. Dle mých zkušeností je těm, kteří se s tímto poznávacím znakem dosud nesetkali, dobré na počátku drtinky ukázat, aby se naučili je správně vyhledávat. V prašném lese mohou nezkušenému napoprvé ujít pozornosti, i když je teoreticky poučen.
Na rozdíl od prvních dvou znaků jsou drtinky samozřejmě dohledatelné jen z patřičné blízkosti. Protože není možné kontrolovat každý strom, je nutné se zaměřit především na riziková místa. Vložená energie ale zrychlí vyhledávání kůrovcových ohnisek, a tím poskytne více času na zpracování napadených stromů, což se vrátí pomalejším nárůstem napadených stromů v další části sezóny.
Závrtové otvory s drtinkami v jejich okolí.
Drtinky za šupinami kůry.
Doporučení pro efektivní vyhledávání
Kromě samozřejmé znalosti uvedených poznávacích znaků lze vyhledávání zefektivnit, případně zrychlit pomocí následujících úvah.
K úspěšnému napadení stromu je potřeba, aby let provádějící populace byla větší než odolnost stromů v jejím okolí. Podmínkou je tedy i dostatečný kalamitní základ. Pokud jsou stromy oslabené suchem, stačí menší množství kůrovců a pravděpodobnost úspěšného vzniku ohniska tedy stoupá. V porostech s kalamitním základem v řádu desítek m3 se vznik nového ohniska blíží jistotě. Pokud je rojení rychlé (za tepla bez deště), ohnisko zpravidla vzniká co nejblíže původnímu výskytu. Pokud je rojení pomalé (přerušované deštěm), je časté, že ohnisko vznikne ve větší vzdálenosti – kůrovec musí hledat buď další brouky z jiných míst, nebo patřičně oslabené stromy a tam, kde se mu to podaří, vytvoří ohnisko. Dále platí, že při extrémních teplotách vznikají ohniska v chladnějších místech uvnitř porostů. Sledování počasí v době rojení tedy napoví, kde ohnisko může vzniknout.
Nejčastějšími místy náletu jsou při jarním rojení, které probíhá zpravidla při teplotách lehce nad 20 °C, porostní stěny v původních ohniscích. Ohrožené jsou především stěny situované směrem na jihozápad, jih a západ, které jsou přiměřeně ohřáté. Pokud ale rojení poběží při teplotách okolo 30 °C, jsou tyto stěny naopak přehřáté a kůrovec se letí schovat do stínu – buď na severní stěny, nebo přímo do porostu, kde zpravidla hledá stromy předrůstavé s největší korunou. Důvodem je jejich rychlejší vysychání, které je pro lýkožrouta smrkového vodítkem.
Odchyt v lapačích ukazující průběh rojení.
Pokud jsou v lokalitě odchytová zařízení, sledujeme odchyty v nich a při prudkém poklesu odchytů v lapačích nebo velmi silném náletu na lapáky začínáme ihned s kontrolou porostní stěny. U otrávených lapáků se průběh rojení sleduje špatně, proto se porostní stěna musí kontrolovat průběžně. Při vyhledávání je potřeba se vždy nejdříve soustředit na stěny v ohnisku, kde lze očekávat napadení nejdříve, ale pokud nastane výše popsaný průběh počasí s vysokými teplotami a na stěně nic nalezeno není, je potřeba předpokládat vznik ohniska dále od místa původního výskytu a pokusit se zkontrolovat alespoň předrůstavé stromy na dohled. Pokud se napadené stromy neobjeví ani tam, ani na nejbližší další porostní stěně, zpravidla nezbývá než čekat na sekundární projevy a mezitím hledat v dalších ohniscích. To, že jsme napadené stromy v porostu s kalamitním základem nenašli, nutně neznamená, že tam nejsou.
Dalším problémem při vyhledávání je skutečnost, že rojení od jarního období kromě epizod ochlazení pod 20 °C prakticky nikdy zcela neustává. Relativně jasné hranice lze nalézt pouze na jaře v základním a mírně zvýšeném stavu, kdy se jedná o izolovaná ohniska se samostatným průběhem. V kalamitním stavu je ale kůrovec rozmístěn od velkých ohnisek po malé. Rojení se tak rozprostírá do delšího časového období. Konec prvního rojení se může potkat s počátkem sesterského rojení brouků, kteří rojení začali, následně se přidávají nejrychleji vyvinutí brouci z generace založené na počátku rojení na osluněných lokalitách a v létě se pak už zpravidla jedná o průnik všech stadií současně.
I při jarním rojení je proto potřeba počítat s tím, že počet stromů nalezených v okamžiku vyhledání nemusí být konečný a další stromy mohou být napadeny v dalších dnech. Kromě prvních dnů rojení, kdy je zřejmé, že počet stromů průběžně přibývá, proto lze doporučit ověřit si, v jakém stadiu se nachází vývoj kůrovců na nalezených stromech. Pokud jsou stromy nalezené podle drtinek ve stadiu snubních komůrek a počátku matečných chodeb, musíme počítat s tím, že počet napadených stromů není konečný a ohnisko se bude zvětšovat. Naopak, pokud se podařilo ohnisko nalézt později, je obvykle počet napadených stromů ustálen. Lze ale očekávat vznik napadených stromů ze sesterského rojení, pokud nedokážeme stromy zpracovat a asanovat dříve, než k němu dojde. Pokud se tak stane (což mj. poznáme podle opětovného nárůstu odchytu tmavých brouků v lapačích po předchozím utlumení jarního rojení), hledáme nová ohniska opět s přihlédnutím k počasí v době sesterského rojení. Při vysokých teplotách budou nejspíše uvnitř porostů, při nižších pak spíše na nově vzniklých porostních stěnách.
Napadení ve stadiu snubních komůrek a počátku matečných chodeb, počet napadených stromů roste.
Požerek signalizující, že se ohnisko již nebude významně zvětšovat.
Dalším vodítkem je i počet nalezených napadených stromů. Ten se obvykle pohybuje mezi 1/10 až 4/10 kalamitního základu při zpracování napadených stromů dle včasnosti jejich zpracování. Pokud se je do jarního rojení nepodaří zpracovat, počet může stoupnout až k poměru 1:1. Tento počet samozřejmě není dogmatem, záleží na dalších okolnostech i na migraci kůrovců mezi ohnisky. Dříve vzniklé ohnisko má tendenci brouky z okolí nasávat, a naopak někde se kůrovci odstěhují jinam. Pokud je nalezeno výrazně menší množství, je potřeba být maximálně obezřetný a spíše počítat s horší variantou, že kůrovec v okolí založil ohnisko v místě, které jsme dosud nenašli, než spoléhat na to, že kůrovec v průběhu zimy uhynul.
V dalším období bychom v případě sesterského rojení měli počítat, s ohledem na jeho intenzitu, přibližně s polovičním nárůstem napadených stromů a při nálezu kůrovcem opuštěné souše pak až přibližně s desetinásobkem nově napadených stromů. I asanace byť částečně opuštěných stromů proto může výrazně snížit počet dalších napadených stromů a má smysl.
Shrnutí
Dopředu je potřeba počítat s napadením stojících stromů v počtu odpovídajícímu kalamitnímu základu a včasnosti zpracování napadených stromů. Tento počet může být snížen s využitím odchytových zařízení o kůrovce v nich odchycené. Při současných objemech se ale musí s napadením stojících stromů vždy počítat.
Na počátku napadení je potřeba vyhledávat podle drtinek, které jsou v té době nejvíce viditelné.
Vyhledávat se začíná v původním ohnisku, při nižším nebo žádném zjištění napadených stromů pak v jeho okolí.
Pokud rojení probíhá při teplotách těsně nad 20 °C, je potřeba hledat na osluněných stěnách, při teplotách okolo 30 °C naopak ve stínu. Průběh rojení lze sledovat pomocí lapačů.
Doporučuje se ověřit si stadium vývoje na nalezených stromech. Pokud je kůrovec na počátku vývoje – snubní komůrky, počátek matečných chodeb, bude nejspíš počet napadených stromů v ohnisku ještě přibývat a je nutné se do něj vrátit těsně před asanací a stromy dohledat.
Vyhledávání je i otázka zkušeností. Je proto potřeba se nebát zeptat těch, kteří již zkušenost mají.
Autor:
Ing. Ladislav Půlpán
Odbor lesního hospodářství a ochrany přírody Lesů ČR
E-mail: ladislav.pulpan@lesycr.cz
- Hlavní partner projektu